Dítě je tvůrcem sebe sama – Každé dítě má přirozenou vnitřní potřebu učit se, zkoumat, objevovat a své objevy sdílet. Instinktivně ví, co a kdy potřebuje. Úkolem dospělých je dát mu prostor a čas, aby získávalo dovednosti a poznání vlastními silami, svým tempem a způsobem a pro vlastní radost z práce, kterou samo zvládne. Dítě si volí, na čem, kdy a s kým bude pracovat. Vybírá si z připravených pomůcek ty, které naplňují jeho aktuální potřebu a zájem. Součástí volby je i přijetí zodpovědnosti. Dítě poznává nejen šíři možností, ale i hranice svých dovedností a rozumu, věcí, času a hranice, které kladou rodiče a učitelé. Na práci má prostor, učitel ani ostatní děti ho neruší. Pomůcky mají svůj účel a své místo, kam se vracejí, aby si je mohl vzít někdo další. Svoboda jde ruku v ruce s respektováním vlastních sil, druhých lidí a pravidel.
Učitel je průvodcem, partnerem a vzorem – Co chce po dítěti, musí dělat sám. Chce-li od dítěte respekt, musí s ním sám s respektem jednat. Naslouchá a pozoruje potřeby dítěte a podle nich podněcuje jeho zájem a nabízí mu možnosti a cesty. Dává dítěti prostor pro samostatnou práci, pomáhá pouze, pokud to dítě žádá, nehodnotí, neopravuje, neradí. V Montessori pomůckách je zapracovaný princip zpětné kontroly tak, aby dítě dovedlo chybu odhalit. Každé dítě má radost, když se mu práce povede. Když ji zvládne samo, bez rad a pomoci dospělých, je radost mnohonásobně větší.
Ruka je nástrojem ducha – „Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já pochopím,“ říká staré čínské přísloví. Dítě poznává svět prostřednictvím smyslů. Nejprve se věcí dotýká, otáčí jimi, třese, ochutnává je, očichává, naslouchá. Pak teprve pojmenovává, srovnává, třídí, řadí. Montessori pomůcky vycházejí z principu, že práce rukou je základem pro chápání věcí a jevů, pro rozvoj myšlení i řeči, je cestou „od uchopení k pochopení“.
Více o Montessori najdete například na www.montessoricr.cz nebo www.montessori-ami.org.