Součástí odpoledního programu školky jsou kroužky, kterými chceme dětem dát možnost poznávat a zkoušet všemožná „umění“, rozvíjet různé dovednosti a především objevovat vlastní zájmy a talent.
V případě zájmu budou na odpolední kroužky pro děti z naší školky navazovat také kroužky pro širší veřejnost, otevřené stejně starým či starším dětem, rodičům s dětmi či pouze rodičům, kteří budou mít možnost nechat po dobu kroužku děti v herně.
Kde rostou lízátka, než se dostanou do obchodu? A jak se ze stromu stane židle? Děti chtějí vědět, odkud se co bere. Podle konfuciánského přísloví „řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já pochopím,“ vědět znamená zkusit, zažít. V kroužku „Jak se co dělá“ proto nejde jen o „vaření a šití“, ale především o proces vzniku čehokoli od začátku do konce, o poznávání zdrojů, materiálů a nástrojů a následně o rozvoj schopností je dovedně a tvořivě využívat. Připravíme záhonek, zasejeme semínka, staráme se o ně, co vyroste, sklidíme, uvaříme a nakonec sníme. V lese nasbíráme přírodniny, pozorujeme je, zkoumáme, děláme pokusy, zkoušíme, co všechno z nich lze vyrobit. Začneme poznáváním věcí kolem nás, na konci může být upečený koláč nebo krmítko pro ptáčky, které děti samy nařezaly a stloukly hřebíky. Jde nám o to, aby děti nebyly ztracené mezi věcmi a nástroji dospělých, aby nemusely vždycky všechno hledat v obchodě, aby byly samostatné ve všech možných praktických činnostech, uměly pracovat rukama a dokázaly kreativně používat věci kolem nás a tvořit z nich věci nové. Kroužek vede naše dětmi zbožňovaná hospodářka Pavla Hrušková.
Hudba je univerzální řeč lidstva. Nepotřebujeme se učit jejímu jazyku, je stejný pro nás všechny. Probouzí v nás radost a štěstí či klid a zamyšlení, učí nás vnímat svůj vnitřní svět a naslouchat mu. V našich odpoledních hrátkách s hudbou se seznamujeme se zvuky okolí i zvuky různých nástrojů, učíme se probouzet v sobě hudební cítění a rytmus, rozlišovat hudební nálady. Zpíváme české a anglické písničky, hrajeme na nejrůznější nástroje (orffovy nástroje, klavír, kytara, flétny), posloucháme klasickou či etnickou hudbu. Není důležité nadání, ale radost ze společného muzicírování. Rozvíjením rytmických a intonačních dovedností se nám otevírají nové možnosti v prožívání každodenního života a radosti ze spontánního projevu. Kroužek vede Markéta Vrbinčíková, více zde.
Podobně jako „Jak se co dělá“ je i výtvarný kroužek, který se střídá s keramikou, především o poznávání materiálů a technik, o zkoumání možností práce s nimi a rozvoji jemné motoriky, ale také o probouzení svobodné kreativity. Naším cílem je, aby děti zvládly různé materiály a techniky tak, aby se nebály vzít do ruky jakoukoli hmotu či nástroj a dokázaly spustit stavidla vlastní představivosti a samy rozhodnout o tom, co udělají s hromádkou hlíny, kamínků a šišek, s kusem látky, barevných nití a knoflíků nebo s čistým papírem, barvami a štětcem či nůžkami a lepidlem. Kroužek vede Dita Horáková, více zde.
Hravým a kreativním cvičením jógy děti poznávají své tělo, jeho možnosti, reakce a potřeby. Vnímají své pocity spojené s pohybem. Učí se, jak se mohou samy zbavit napětí a stresu. Prostřednictvím příběhů, básniček či písniček se seznamujeme s tradičními pozicemi, kterým děti vymýšlejí nové názvy, napodobujeme zvířata, stromy, věci a společně tvoříme pozice vlastní. Zkoušíme různé formy dýchání a učíme se relaxaci, která vede k uvolnění a posílení psychické rovnováhy. O svých pocitech si pak povídáme nebo je zhmotníme na papír v podobě obrázku, který nám připomene, co jsme cvičili a prožili. Kroužek vede Daniela Fremuntová, více zde.
Jakou náladu v nás vzbudí hudba, jaký příběh nám může vyprávět. A jaký příběh můžeme pohybem vyprávět my, jak nás může inspirovat slovo, představa, zážitek. Při tanečních setkáních rozvíjíme citlivost k vlastnímu tělu, k prostoru kolem nás, k lidem kolem nás. Skrz tanec objevujeme rytmus v našem těle. Vnímáme atmosféru hudby, učíme se vcítit se do ní a naladit a rozpohybovat své tělo i mysl, pohybem ztvárnit pocity, představy… Naše vnímání hudby a tance a chuť zprostředkovat je dětem se nezměnily, jen jsme se pod vlivem nadšení dětí z letního workshopu s indickým tancem kathak posunuli více na východ. Kathak je klasický tanec severní Indie se specifickou, a jak jsme zjistili, pro děti svou neobvyklostí velmi atraktivní technikou, obsahující rytmické dupání, otočky, ladné pohyby rukou, napodobování zvířat, přírodních živlů a symbolů života. Kroužek vede Ivana Hessová, více zde.
Děti touží dělat a umět všechno, co vidí dělat nás dospělé. V úžasné středeční dílně mají možnost vyzkoušet si všechno to, co obvykle nikdy nikde nesmějí – zatloukání, vrtání, řezání, sádrování, natírání, broušení, lepení, stříhání, ohýbání a spoustu dalších zajímavých prací „pro velké“. Vyrábějí opravdové věci opravdovými nástroji. A učí se také vždy po práci uklidit. Kroužek vede David Lněníček.
Kroužek aikidó pro děti od 3 let jsme si do Vrbiček vybrali proto, že máme toto japonské sebeobranné umění v rodině a naše děti se s ním díky dědečkovi potkávají už od plenek. Samozřejmě nejde o aikidó tak, jak ho cvičí dospělí nebo starší děti, ale spíše o všestrannou pohybovou přípravu, jejímž cílem je celostní rozvoj pohybových schopností a koordinace pohybu. Součástí výuky jsou dechová cvičení, protahování a posilování všech částí těla, různé formy her a cvičení zaměřených na zlepšování psychické koncentrace a koordinace hlava-ruka, hlava-prsty, hlava-noha a také nácvik jednoduchých pádů. Střídají se rychlé a pomalé aktivity, pohyb a klid, ticho a křik. Děti se vyřádí a přitom zlepšují své pohybové dovednosti, ale i schopnost zklidnění a soustředění. V kroužku aikidó jde především o to, aby děti poznávaly své tělo a jeho možnosti a rozvíjely je. Samozřejmě získávají také základy pro případné pokračování v některém z moderních sebeobranných bojových umění či sportů (vedle aikidó např. džudó či karatedó). Kroužek vede Miroslav Kodym (61), více zde.
Jak mě může inspirovat, slovo, obraz, hudba, místo, kamarád? K vyjádření pocitu, k vyprávění příběhu. Slovem, pohybem, tancem. V divadelním kroužku se děti skrze jednoduchá cvičení a motivované pohybové hry učí vnímat, pojmenovávat a vyjadřovat pocity, reakce a představy své i ostatních. Rozvíjejí svou hravost, představivost, slovní zásobu, schopnost vyjadřovat se slovy, ale i bez nich, a hlavně si společně hrají a užívají radost ze hry. Ze základního příběhu společně vytváříme příběh nový, inspirace je všude kolem nás a v nás. Začínáme jednoduchým tématem, které vyvstane z ranní elipsy, z pohledu z okna, ze zážitku dne. Na konci jsou postavy a příběh vytvořený dětmi. Třeba cestujeme autobusem – učitel je řidič, který právě přijel na první zastávku, ale kam autobus pojede, kde zastaví, kdo nastoupí a co bude dělat, to vědí jen děti. Naše autobusy tak někdy jezdí do zoo, jindy k moři a jindy zase úplně neznámo kam, někdy se porouchají, jindy bourají, někdy vozí princezny a piráty, jindy zvířata a často všechny dohromady, z čehož vznikají zajímavé interakce.
Co všechno se pro naše předškoláky změní přechodem na základní školu? Určitě je čeká větší zodpovědnost a více povinností a některé pravděpodobně i menší možnost volby, frontálnější výuka, testy a zkoušky, hodnocení. Naším cílem je předškoláky na tyto změny během školního roku postupně připravovat. Vedeme děti k přijetí zodpovědnosti za své učení – k systematické práci, plánování, sebehodnocení. Pracujeme přitom s Montessori pomůckami ze všech oblastí, které dětem pomáhají rozvíjet praktické dovednosti, matematické myšlení, poznávání okolního světa v souvislostech a připravují je na psaní a čtení. Součástí naší předškolní přípravy je také program Maxík (akreditovaný program MŠMT pro předškoláky, více na webu...), zaměřený na rozvoj grafomotorických, vizuomotorických, audiomotorických a komunikačních dovedností. Kroužek vede Veronika Lněníčková, více zde.